Očkování proti HPV: přínosy a rizika

9. 5. 2018 | Tisková zpráva Cochrane

---

Ilustrační obrázek: depositphotos.com

Většina žen, kteří někdy v životě mají nebo budou mít pohlavní styk, přijde do kontaktu s lidským papilomavirem (zkratka HPV pochází z anglického výrazu human papillomavirus). U většiny žen se s HPV infekcí vypořádá imunitní systém. Pokud se však imunitnímu systému nepodaří virus zlikvidovat, přetrvávající HPV infekce může vést ke vzniku abnormálních buněk děložního hrdla. Tyto léze jsou označovány jako „prekancerózní“ z toho důvodu, že nejsou-li léčeny, mohou časem přerůst v karcinom děložního hrdla (laicky řečeno „rakovina děložního čípku“).

Existuje mnoho různých typů HPV. Některé typy HPV souvisí se vznikem lézí děložního hrdla, ze kterých se mohou vyvinout zhoubné nádory, proto jsou označovány jako vysoce rizikové typy HPV (high-risk HPV types). Dva z těchto vysoce rizikových typů, konkrétně HPV 16 a HPV 18, způsobují přibližně 70 % všech případů karcinomu děložního hrdla celosvětově. Dnes jsou k dispozici vakcíny, které pomáhají imunitnímu systému rozeznat některé typy HPV. Vývoj karcinomu děložního hrdla může trvat i několik let, proto regulační orgány i mezinárodní zdravotnické organizace, mezi které patří i Světová zdravotnická organizace (WHO), považují přítomnost lézí cervikálního hrdla za vhodný indikátor účinnosti při hodnocení studií o vakcínách proti HPV.

Tým expertů z nezávislé neziskové nevládní organizace Cochrane Collaboration v nejnovější přehledové studii [1] vyhodnotil výsledky 26 studií, které byly v průběhu posledních osmi let provedeny u celkem 73 428 žen napříč všemi kontinenty. Většina účastnic hodnocených studií byla mladší 26 let, pouze tří studií se účastnily ženy ve věku 25–45 let. Všechny studie byly pečlivě navržené a randomizované tak, že každé účastnici byla podána buď vakcína proti HPV nebo placebová vakcína. V přehledové studii byly hodnoceny důkazy pro dvě vakcíny: bivalentní vakcína (proti HPV 16 a HPV 18) a kvadrivalentní vakcína (proti HPV 16, HPV 18 a dvěma nízce rizikovým typům HPV, které způsobují genitální bradavice). Novější vakcína, které je namířena proti devíti typům HPV, nebyla do přehledové studie zahrnuta, neboť její účinnost nebyla porovnávána vůči placebu v randomizované kontrolované studii.

Přehledová studie se zaměřila na dvě skupiny osob: jednu skupinu tvořily ženy, které v době očkování nebyly infikovány vysoce rizikovými typy HPV, druhou skupinu tvořily všechny ženy bez ohledu na jejich HPV status v době očkování. Účinky vakcín byly hodnoceny jednak jako přítomnost/nepřítomnost prekanceróz souvisejících s HPV 16 nebo HPV 18, jednak jako přítomnost/nepřítomnost prekanceróz bez ohledu na typ HPV. V rámci přehledové studie byla zkoumána data z 10 studií hodnotících údaje o lézích děložního hrdla v intervalu 3–8 let po očkování.

Žádná ze zkoumaných studií nesledovala účastnice tak dlouho, aby se stačil projevit efekt očkování na vznik karcinomu děložního hrdla. Výzkumníci se místo toho zaměřili na přítomnost (resp. nepřítomnost) prekancerózních lézí děložního hrdla. Bylo zjištěno, že u žen, které v době očkování nebyly nositelkami viru HPV, snížilo očkování riziko vzniku prekanceróz. Prekancerózy děložního hrdla se vyvinuly u přibližně 164 ze 10 000 žen, kterým bylo podáno placebo, a přibližně u 2 ze 10 000 žen, kterým byla podána vakcína proti HPV.

Výzkumníci zkoumali rovněž data od všech účastnic studií bez ohledu na to, zda v době vakcinace byly či nebyly nositelkami některého vysoce rizikového typu HPV. U žen ve věku 15 26 let snížila vakcína riziko vzniku prekanceróz děložního hrdla souvisejících s HPV 16 nebo HPV 18 z 341 na 157 případů na 10 000 žen. Očkování proti HPV rovněž snížilo riziko vzniku jakýchkoli prekanceróz děložního hrdla z 559 na 391 případů na 10 000 žen.

U starších žen, které byly očkovány ve věku 25–45 let, vakcína proti HPV neúčinkuje tak dobře. Může to být způsobeno tím, že u starších žen je vyšší pravděpodobnost, že se již s HPV setkaly.

Dále bylo zjištěno, že vakcína zřejmě nezvyšuje riziko závažných nežádoucích účinků: ty se vyskytly přibližně u 7 % osob v očkované skupině i v placebové skupině. Výzkumníci nezjistili zvýšené riziko samovolného potratu u žen, které po očkování otěhotněly. Zdůrazňují však, že bude zapotřebí většího množství dat k získání vyšší míry jistoty o velmi vzácných nežádoucích účincích a o účincích, které by vakcíny potenciálně mohly mít na mrtvorozenost nebo na porody dětí s vrozenými vadami u žen, které otěhotněly přibližně v době očkování.

Hlavním autorem přehledové studie je dr. Marc Arbyn z belgického výzkumného centra Sciensano, který vysvětlil: „Závěry této studie by měly být vnímány v kontextu mnoha dozorových studií, které provádí Světový poradní výbor pro bezpečnost očkovacích látek (viz Pozn. překl.) při WHO již od té doby, co byly vakcíny uvedeny na trh. GAVCS došel k závěru, že poměr přínosů a rizik profylaktických vakcín proti HPV je i nadále příznivý a vyjádřil znepokojení nad nepodloženými tvrzeními o údajné škodlivosti vakcín, která se nezakládají na biologických ani epidemiologických důkazech a mohla by podkopávat důvěru veřejnosti ve vakcíny proti HPV. GAVCS zároveň vyzval zdravotní úřady, aby i nadále pokračovaly v monitorování potenciálních nežádoucích účinků.“

Dr. Jo Morrisonová, lékařka specializující se na onkogynekologii, která pracuje v Musgrove Park Hospital v britském Somersetu, upřesnila: „Cílem očkování je dát imunitnímu systému potřebné informace k produkci protilátek, které budou moci v budoucnu zablokovat HPV infekci, k níž by jinak ve většině případů došlo. Tato přehledová studie ukazuje, že imunizace proti HPV infekci chrání ženy proti vzniku prekanceróz děložního hrdla a je velmi pravděpodobné, že v důsledku toho v budoucnu dojde k poklesu incidence zhoubných nádorů děložního hrdla. Ani vakcinace však nemůže zabránit všem případům karcinomu děložního hrdla a je důležité, aby se ženy účastnily screeningových vyšetření i nadále – tedy i v případě, že podstoupily očkování.“

Dr. Morrisonová závěrem dodala: „Vývoj zhoubného nádoru děložního hrdla může trvat mnoho let poté, co došlo k HPV infekci i ke vzniku prekancerózních lézí. Proto bude zapotřebí provést i dlouhodobé navazující studie, ze kterých zjistíme, jaký dopad má vakcinace proti HPV na incidenci karcinomu děložního hrdla.“

Poznámka překladatele

• Světový poradní výbor pro bezpečnost očkovacích látek (zkratka GACVS z anglického Global Advisory Committee on Vaccine Safety) byl zřízen v roce 1999 jako součást Světové zdravotnické organizace (WHO) a jeho úkolem je rychle, efektivně a vědecky přesně reagovat na otázky týkající se bezpečnosti vakcín, které jsou potenciálně celosvětového významu. Bližší informace (v angličtině) jsou k dispozici na www stránkách WHO.

Reference

1. Arbyn M, Xu L, Simoens C, Martin-Hirsch PPL. Prophylactic vaccination against human papillomaviruses to prevent cervical cancer and its precursors. Cochrane Database of Systematic Reviews 2018. doi: 10.1002/14651858.CD009069.pub3

Klíčová slova: karcinom děložního hrdla, rakovina děložního čípku, prekancerózní léze, lidský papilomavirus (HPV), očkování proti HPV